Vymezení nadání
Stejně jako existuje celá řad přístupů k nadání, existují také různé systémy, jak tyto přístupy klasifikovat a rozřadit do skupin. Cílem této stránky proto není poskytnout kompletní a vyčerpávající výčet definic a modelů, ale jen stručně nastínit různé možnosti, jak na nadání nahlížet.
Základní rozdělení modelů
Jediným kritériem pro rozdělení modelů, bude rozdělení na jednodiomenzionální a vícedimenzionální přístupy. Jak již samotné názvy napovídají, zatímco jednodimenzionální přístupy staví definci nadání jen na jedné doméně (například inteligenci), vícedimenzionální přístupy vnímají nadání jako výsledek kombinace více domén.
Jednodimenzionální přístupy
S jednodimenzionálními definicemi pracovali napříkla Gearheart, Weishahn a Gearteartová (1988), kteří rozdělili tyto definice na tři základní skupiny:
- Definice založené na inteligenci
- Definice založené na kreativitě
- Definice založené na talentu
Toto rozdělení využívá také Slovník speciálněpedagogické terminologie (Kroupová, 2016), proto se na jednotlivé skupiny krátce podíváme.
Definice založené na inteligenčním kvocientu staví hlavní diagnostické kritérium na překročení určité hranice IQ v testech inteligence.
Obecně se nejčastěji mluví o hranici IQ 130, avšak řada odborníků se zasazuje o její rozšíření. Pokud bychom striktně vyžadovali překročení této hranice v inteligenčních testech, mohou naší pozornosti uniknout nadaní, kteří z nějakého důvodu v testu neobstáli. Důvodem může být například strach ze selhání, úzkost, sociokulturní znevýhodnění, odlišný mateřský jazyk nebo dvojí výjimečnost (například přítomnost poruchy učení nebo poruchy pozornosti). Takže ačkoliv je tato hranice stále často uváděna, je potřeba mít na vědomí skutečnost, že výsledky inteligenčních testů mohou být zkreslené různými faktory.
V českém prostředí se obecně využívají dvě hranice intelektu:
- IQ vyšší než 120 – nadání
- IQ vyšší než 130 – mimořádné nadání
Zároveň se však, právě s ohledem na možné zkreslující faktory, přechází od přesných hodnot IQ k pásmům, uvedené hodnoty jsou proto především orientační.
Jedním z průkopníků definic založených na inteligenci je L. Terman, který hranici IQ 130 využíval pro zařazení do svého longitudinálního výzkumu (Terman, 1926).
(Hranice pásem vychází ze statistiky – Gaussova křivka, směrodatné odchylky pro testy intelektu)
„Moje dcera je velmi bystrý a úspěšný student. Ve škole nám bylo doporučeno testování nadání. Je na sebe nesmírně náročná. Potýká se s testovou úzkostí i úzkostí jako takovou. Když s námi ve škole probírali její výsledky, byli jsme šokování, že v testu nedosáhla vyššího skóra a nebyla proto zařazena do programu pro nadané.“
Pokud dítě selže při testování z důvodu úzkosti, znamená to, že není nadané a není vhodné poskytnout mu podporu? Pokud dítěti vyjde IQ 128 kvůli vlivu poruchy učení, není nadané? Stejně tak se ukazuje, že při testování má vliv také mateřský jazyk – pokud tedy dítě podstoupí testování v jiném než mateřském jazyce a vyjdou mu nižší výsledky, není nadané?
Jak vidíme, pokud bychom vycházeli čistě z jedné číselné hranice, unikne naší pozornosti řada dětí, které mohou potřeboovat ve škole naši podporu.
Definice talentu je v souvislosti s vymezením nadání stále předmětem diskuzí. Zatímco Kroupová (2016) mluví o souboru mimořádných schopností, F. Gagné (2006) na rozdílu mezi nadáním a talentem staví celý svůj propracovaný model. Zatímco nadání vnímá jako vrozené predispozice, talent podle něj vzniká rozvinutím těchto predispozic.
Definice založené na talentu obvykle staví na mimořádném výkonu v jedné nebo více oblastech (Gearheart et al., 1988). V identifikaci se pak často uplatňují výkonnostní testy (např. v případě matematiky a přírodních věd) nebo expertní posouzení (v případě uměleckých oblastí).
Pokud bychom však při identifikaci vycházeli jen z již projeveného výkonu, unikli by naší pozornosti, kteří potřebují pro rozvoj svého potenciálu podporu.
Tyto definice vnímají jako hlavní složku nadání tvořivost. Předpokládají, že nejvýznamnějším projevem nadání je nový vynález. Jak je však možné odhalit u dětí potenciál, že se v budoucnu stanou kreativními vynálezci?
Při identifikaci se podle těchto definic nejčastěji berou v potaz následující charakteristiky (Gearheart et al., 1988):
- neobvyklá zvědavost
- mimořádná vytrvalost
- mimořádná představivost
- originalita
Ani identifikace nadání na základě měření kreativity nám nezajistí, že odhalíme všechny nadané jedince.
Jelikož tyto jednodimenzionální modely nedokázaly dostatečně přesně zachytit charakteristiky nadaných jedinců a zajistit jejich identifikaci, proto začaly vznikat multidimenzionální modely. V následující části textu se podíváme na ty nejznámnější a nejcitovanější.