Nadané dívky

Každý člověk by měl mít možnost plně rozvinout své nadání. V zájmu svém i celé společnosti.  V roce 1989 u nás zahájily svou činnost pobočky mezinárodních společností, zabývajících se nadanými, ECHA a Mensa. European Council for High Ability, its study and development - Evropská rada pro vysoké schopnosti, jejich výzkum a rozvoj (od r.1995 poradce Rady Evropy) -sdružuje odborníky, zejména psychology a pedagogy, ale také rodiče nadaných dětí. Od svého vzniku v r. 1986 prošla vývojem, ilustrovaným tématickými okruhy, pojednávanými na ECHA konferencích, konaných jednou za dva roky. Od počátečního zaměření na identifikaci a rozvoj nadání a tvořivosti se postupně věnovalo čím dál, tím více pozornosti mimointelektovým faktorům, ovlivńujícím nadání, např. emocionalitě a sociální přizpůsobivosti. Postupně stoupal zájem o tzv. underachievers, nadané, kteří nerealizují své předpokládané schopnosti. Mezi intelektově nadanými jich je minimálně 10 - 15%, z toho 3 - 4x více chlapců než dívek (např. Gallagher, Teaching the Gifted Child, 1985). Poslední dobou se do popředí zájmu dostávají i nadané dívky.

Ve většině prací, pojednávajících o nadaných, zejména o intelektově nadaných, počet chlapců výrazně převažuje nad počtem dívek, s výjimkou „ženských“ oborů, či výzkumů přímo zaměřených na nadané dívky. Rovněž mezi významnými osobnostmi vědy a umění najdeme více mužů. Dokonce i mezi rodiči, kteří hledají radu a pomoc pro své nadané dítě (např.v Klubu rodičů Společnosti pro talent a nadání - ECHA), jsou výrazně častěji zastoupeni rodiče chlapců. Členy společnosti Mensa jsou také většinou muži.  O „počítačových expertech“ nemluvě. Nabízí se jednoduché vysvětlení: chlapci jsou od přírody lépe vybaveni pro náročnou intelektuální činnost, zejména v oblasti přírodních věd a techniky, dívky zase pro pečovatelské, případně umělecké a jazykové zaměření.  

Je tomu tak doopravdy? Neurofyziologické výzkumy potvrzují specifické rozdíly v některých oblastech, zejména v prostorové představivosti a jazykových schopnostech (viz  např. Howard, Příručka pro uživatele mozku, Portál 1998, str. 51), i když se jedná o rozdíly průměrů obou skupin, nikoli jednotlivců. Jinými slovy: chlapci jsou obvykle úspěšnější v prostorové představivosti, některé dívky v ní však dosahují lepších výsledků, než většina chlapců. Mimořádně nadaní chlapci a dívky jsou si v mnoha ukazatelích vzájemně podobnější než s jedinci téhož pohlaví, kteří jsou nadáním blíže průměru. To potvrzují např. výsledky výzkumu D.Ostatníkové, J.Laznibatové a kol., sledujícího vliv hladiny testosteronu  na kognitivní schopnosti intelektově nadaných dětí (Ostatníková a kol. in: High Ability Studies  11/1 June 2000, str.41 - 54).  K podobným závěrům dospěl i výzkum Getzelse a Czikszentsmihalyie  (in: From art student to fine artist, 1979, str.372-388), jehož výsledky potvrzují neformální pozorování, že výtvarné umělkyně jsou dominantnější, „maskulinnější“ než ostatní ženy, zatímco jejich mužští kolegové jsou senzitivnější, „ženštější“ než ostatní muži jejich věku.

Pokud jde o výsledky psychologických testů, jsou ovlivněny i tím, jak byl test konstruován (viz Mackintosh, IQ a inteligence, Grada 2000, str.182) a jaký podíl na výkonu má zkušenost probandů, tedy jejich výchova a vzdělání. 

Mezi uchazeči o studium na Mensa gymnáziu převažovali chlapci a dosahovali většinou i vyších skóre v inteligenčních testech. Ke studiu na 6 prestižních univerzit v USA, z nichž si vybrala M.I.T., však byla přijata jejich spolužačka (LN, příloha Akademie, 30.4.1999). 

Zabýváme-li se nějakou činností, oborem studia, výzkumu apod., měli bychom zvážit smysl a dopad svého počínání. Hlavním tématem tohoto sdělení je nadání. Tento pojem bývá často spojován s úspěšností. Co je vlastně kritériem úspěšnosti? Americká psycholožka Barbara Kerr, ve své knize Smart girls two, a new psychology of girls, woman and giftedness, uvádí:

"Tradiční definice úspěšnosti se týkají školního prospěchu, postavení v zaměstnání a platu. Kariérou je obvykle míněno výnosné zaměstnání, nejčastěji vysoce kvalifikované. Objevili jsme ještě další význam pro úspěšnost a kariéru. Chceme-li pomoci nadaným dívkám a ženám pochopit a plánovat jejich životy smysluplně a efektivně, potřebujeme nové definice.Úspěšnost znamená být plně tím, čím (člověk) žena může být, v souladu s jejími vnitřně přijatými vlastními hodnotami. Úspěšnost se pak netýká známek či platu, ale  naplnění vlastních snů.

Ve zmíněné knize autorka  porovnává údaje z výzkumů, zaměřených na nadané dívky, se svou autentickou zkušeností dítěte, zařazeného do výjimečného vzdělávacího programu a s životní úspěšností jeho absolventek.  O svůj vlastní výzkum  byla požádána spolužačkami. Chtěly se dovědět, proč jsou v profesionální kariéře mnohem méně úspěšné než chlapci, když jsou srovnatelně inteligentní a od 10 let do maturity se jim dostalo stejného, mimořádně kvalitního vzdělání.         Výsledky jejího výzkumu jsou zajímavé, zasvěcené, neboť téma je autorce velmi blízké. K jejímu překvapení i údaje získané z tohoto relativně malého vzorku korespondují s mnohem rozsáhlejšími výzkumy, z nichž nejznámější jsou v knize uvedeny.

K čemu tedy badatelé dospěli? Srovnávali-li úspěšnou menšinu s neúspěšnou většinou žen a dívek, zjistili, že hlavním rozdílem nebyl nedostatek nadání, či píle. Ty méně úspěšné byly inteligentní, pracovité, často měly i výborný prospěch a    byly velmi dobře přizpůsobivé. Chyběly jim „chlapecké vlastnosti“ úspěšnějších kolegyň: sebedůvěra a z ní vyplývající samostatnost, nezávislost a rozhodnost. Barbara Kerr uvádí hlavní překážky, vnější a vnitřní, bránící dívkám v seberealizaci.  Výchova dívek  je autoritativnější, obsahuje mnohem více nevyžádané pomoci (což má blíže k manipulaci -viz  J.Mach, P.Šmolka, Když vás trápí někdo blízký, Portál, 1999, str.13), vycházející z přesvědčení o nižších schopnostech dívek. Neočekává se od nich např., že by mohly pochopit matematiku. Výsledkem je, že dívky většinou přijmou to, jak je okolí hodnotí a co od nich očekává, za své a přičítají svá selhání nedostatku schopností, zatímco úspěch považují spíš za náhodu, zatímco u chlapců je tomu obvykle naopak. K vnějším překážkám realizace intelektového potenciálu dívek  patří, vedle „výchovy k ženskosti“, také sexismus a diskriminace, ilustrované „zaklínací formulkou úspěchu“ pro ženy:: „Jednej jako muž. Oblékej se jako dáma. Dři jako kůň.“

Další překážkou rozvoje a uplatnění nadání je nedostatek finančních zdrojů, zejména pro dívky z národnostních menšin a existenční problémy osamělých matek.

K vnitřním bariérám patří „obviňování obětí“ – neúspěch je přičítán jejich neschopnosti a těm, které se nevzdaly a dosáhly svých cílů, dává společnost najevo, že jejich počínání je nedůležité nebo dokonce nepřijatelné. Není potom divu, že mnohé ženy mají problém akceptovat skutečnost, že jsou nadané. Tlak společnosti je velmi silný a nevyvíjí ho jen ta její méně vzdělaná část. Tak se i Barbara Kerr, poté, co změnila svůj původní výzkumný záměr na katedře pedagogické psychologie na vývoj životní dráhy nadaných a talentovaných, setkala s tímto hodnocením: „Barbara zkoumá, proč se dvě procenta dívek nestanou nukleárními fyziky, místo aby se starala o to, že se deset procent chlapců nemůže naučit číst.“

Kolik je vlastně nadaných dívek? Do programů pro nadané žáky staršího školního věku se častěji hlásí a jsou přijímani chlapci. Tato převaha však v předškolním věku neexistuje. I počet dívek i chlapců, přijímaných do bratislavské školy pro mimořádně nadané děti, je přibližně stejný. Co se děje s nadanými dívkami,  když jich ve vyšších třídách a na středních školách (o profesní kariéře v dospělosti nemluvě) je čím dál, tím méně? Klíč k této záhadě můžeme hledat i ve dvou kazuistikách, které uvedl v březnu 2000 ve své přednášce na PedF UK v Praze prof. Franz J. Mönks, tehdejší prezident společnosti ECHA a ředitel Centra pro studium a rozvoj nadání při Univerzitě v Nijmegen. Zmíněné kazuistiky upozorňují na nesprávnost domněnky mnoha laiků, ale i odborníků, že nadaným netřeba pomáhat. Ilustrují také rozdíl v reakcích dívek a chlapců na nevyhovující situaci, v tomto případě na nedostatečně podnětné prostředí. Nadané děti jsou velmi zvídavé a dožadují se informací, které „nasávají jako houba“ a dokážou je velmi rychle a dobře zpracovat. Bez jejich přísunu trpí.

Holčička z farmářské rodiny, která se velmi chtěla učit, přišla do školky, mezi stejně staré děti. Byla hodná, bez nápadností v chování. Po příchodu ze školky dostávala doma nepochopitelné záchvaty pláče a vzteku. Tyto projevy se zmírnily po nástupu do školy. Holčička však trpěla somatickými obtížemi. Den před plánovanou operací slepého střeva se matka zmínila lékaři, že se její dcera ve škole nudí. Ten ji okamžitě poslal k psychologovi. Na jeho doporučení dívka (rovněž okamžitě) přeskočila ročník. Somatické potíže ustaly a operace se nekonala. V současné době je tato dívka studentkou víceletého gymnázia s velmi náročným studijním programem. Je velmi spokojena, nemá žádné zdravotní problémy. Má kamarádku, se kterou mají společné zájmy a necítí se osamělá, jiná než ostatní, jak tomu bylo v předchozí škole, kde byla i šikanována.

Chlapeček, který byl už v předškolním věku diagnostikován jako mimořádně nadaný, měl nastoupit do školky. Paní učitelka se velmi těšila na toto zvídavé, čilé dítě. Její nadšení však rychle vyprchalo, neboť chlapec se dožadoval podnětů a pozornosti nad míru, kterou mu pani učitelka chtěla či mohla věnovat. S nastalými poruchami chování byl také u psychologa. Tam byly zjištěny vývojvé poruchy učení a chlapec byl pro nástup do školy zařazen do specializované třídy. Většina dětí ve třídě byla intelektově blíže průměru a výuka jim byla přizpůsobena. Chování chlapce se zhoršilo do té míry, že byl přeřazen do školy pro děti s extrémními poruchami chování.  Zde ovšem nedošlo k očekávanému zlepšení, ale naopak ke zhoršení projevů chlapce. V té době rodiče objevili, dokonce poblíž svého bydliště, „normální“ školu s individuálním přístupem k žákům. Učitelé nebyli nadšeni představou, že do jejich školy nastoupí tento mimořádně problémový žák. Chlapec, který byl nesnesitelný ve škole, ale doma, kde se mohl  plně věnovat svým zájmům, s ním problémy nebyly, měl díky svému „samostudiu“ slušný přehled v některých oblastech lidského vědění. Při své první návštěvě nové školy se setkal s učitelem,  který objevil chlapcovy zájmy, nadání a znalosti a dokázal mu být kvalifikovaným partnerem v rozhovoru. Na základě takto vytvořené vzájemné úcty a důvěry bylo možno postupně odstraňovat chlapcovy výchovné a výukové problémy. V současné době je rovněž spokojeným a úspěšným žákem víceletého gymnázia.

Předpokládám, že jste postřehli rozdíl v projevech dívky a chlapce. Tím, kdo trpěl v prvním případě, byla především dívka sama. Pak její milující rodiče, protože věděli, že jejich dcera je nešťastná, ale nedokázali jí pomoci. Paní učitelka netušila nic o problémech své oblíbené, hodné a úspěšné žákyně. Říkala, že takových by ve své třídě chtěla mít víc. Nepochybuji o tom, že podobné dívky jsou i kolem nás. Jenom o nich, většinou,  nevíme.

Chlapec, kterému způsob vzdělávání také nevyhovoval, dával svou nespokojenost najevo mnohem výrazněji. Byl obtížný pro své okolí a měl tedy větší šanci přimět je ke změně a dostat se blíže k realizaci svých snů. O problémových chlapcích většinou víme. Ne vždy ale dokážeme signály, které k nám vysílají, správně číst. 

Tyto - jistě extrémní -  případy jsem uvedla proto, abych upozornila na důležitost včasné a správné diagnostiky a větší důvěry a prostoru, které bychom (my, psychologové a učitelé) měli dát dětem a jejich rodičům. Neboť rodiče mají prvotní zodpovědnost za výchovu a vzdělávání svých dětí. Je třeba zvýšit  informovanost  a dostupnost odborníků, kteří mají být rodičům kvalifikovanými poradci.  V tomto směru považuji svou praxi školního psychologa jak za neocenitelnou zkušenost pro sebe, tak za účinnou pomoc a šanci pro prevenci výukových a výchovných problémů žáků a studentů i pro vyhledávání talentů  mezi nimi. 

Toto sdělení je, vzhledem ke svému rozsahu, pouze úvodem do problematiky nadaných dívek.

K realizaci intelektového potenciálu naší populace je potřebná změna postoje společnosti k nadaným, tedy i dívkám, vyplývající z větší informovanosti a vzdělanosti všech zúčastněných.



PhDr. Eva Vondráková

(pro Psychologické dny Olomouc 2000)

Vyšlo ve sborníku Psychologie pro třetí tisíciletí (str. 302-304), Olomouc 2000, Vydalo Testcentrum Praha.