Nadané děti 2

Nadané děti většinou vývojově předběhnou své vrstevníky. Dříve se naučí mluvit, číst, psát, případně počítat. Tyto děti mají často problémy v přizpůsobení se mateřské škole.

 

K charakteristickým vlastnostem mimořádně nadaných dětí patří zvídavost a silná vnitřní motivace k činnosti, kterou si dítě samo zvolilo, touha po nezávislosti, menší potřeba spánku. Častá je i přecitlivělost, obvykle provázená bouřlivými emočními reakcemi. Ty se projevují větší vzdorovitostí, která je častější u chlapců, nebo mohou zůstat navenek skryty, spíše u dívek, a projeví se záchvaty pláče v soukromí, uzavřeností, případně zdravotními potížemi (bolesti bříška, připomínající zánět slepého střeva apod.).

Některé nadané děti mají sklon k perfekcionismu a pokud jim něco nejde, nedokáží se vyrovnat s nedokonalostí svých výkonů. Rozpor mezi představou konečného výsledku a jejich neschopností jej dosáhnout je přivádí k zoufalství. Odmítají další pokusy, někdy propadají afektivním záchvatům.

Nadané dítě v MŠ

V anamnézách nadaných dětí se poměrně často objevují problémy v přizpůsobení se mateřské škole. Zejména tam, kde děti nemají možnost volby činností a jejich náročnosti, všechny děti jsou nuceny jít po obědě spát a nikdo nemá dost času odpovídat na jejich zvídavé otázky. Mimořádně nadané děti, které mají vyspělý slovník i zájmy a znalosti, málokdy najdou sobě podobného kamaráda. Svým vrstevníkům „utekly“ a ti jim nerozumí. Děti, které jsou na stejné vývojové úrovni, jsou zase starší a větší a „mrňouse“ mezi sebe nechtějí přijmout.

Podobné zkušenosti mají i rodiče, kteří kontaktovali Společnost pro talent a nadání (viz příběh Honzíka). Co očekávají rodiče nadaných dětí od mateřské školy? Peter Young a Colin Tyre se ve své knize “Nadaní nebo schopní?” zabývají mimo jiné i posláním mateřské školy pro rozvoj nadání všech dětí. I těch, které jsou mimořádně nadané.

Rodiče, kteří posílají své dítě do mateřské školy, očekávají, že se tam dítě rozvine v oblasti rozumového poznání a sociálního přizpůsobení a že by se mu této příležitosti nedostalo, pokud by zůstalo doma. Chtějí také mít pocit, že jsou součástí dění ve školce, nikoli že jsou z něj vyloučeni.

Jaká by tedy měla být mateřská škola, která by navazovala ve svém vzdělávacím, výchovném a socializačním působení na rodičovskou výchovu?

Mezi požadavky převažují ty, které naše mateřské školy většinu splňují (v závorce jsou doplňující poznámky autorky tohoto článku):

• Měla by mít kvalifikovaného a zkušeného ředitele/ředitelku s manažerskými dovednostmi a dobrými mezilidskými vztahy.
• Rodiče by měli být zastoupeni v řídících orgánech školky.
• Měly by být stanoveny specifické vzdělávací, kulturní a socializační cíle, kterých by školka chtěla dosáhnout u každého ze svých žáků. (Pracovníci MŠ by měli znát každé dítě tak dobře, aby mohli, ve spolupráci s rodiči, připravit program, odpovídající jeho vývojovým potřebám.)
• Denní program činností.
• Kurikula pro rozvoj řečových dovedností, čtení, psaní, přírodopisu, matematiky, divadla, hudby, tělocviku a výtvarné výchovy. (Kurikula by měla počítat i s rozvojem dětí, které jsou v některé oblasti výrazně pokročilejší, než jejich vrstevníci).
• Program exkurzí do okolí a návštěv ve školce.
• Hezké, bezpečné a čisté interiéry i okolní prostředí.
• Částečně kryté a částečně otevřené prostory pro hry a činnosti venku.
• Sociální zařízení přizpůsobené velikosti dětí.

• Dětské stolky a židličky, pracovní stoly, výlevky a regály na vystavení dětských výtvorů a uskladnění potřebných věcí.
• Viditelně vystavený podnětový materiál, variabilní a kvalitní.
• Výstavka dětských písemných projevů, modelů, výkresů, vyřešených úloh apod.
• Pracovní atmosféra a činorodost směřující k nějakému cíli.
• Kvalitní dialog mezi učitelem a dítětem a mezi dětmi navzájem. Děti se vyjadřují jasně a sebejistě.
• Naprostá absence násilí.
• Všem dětem je jasné, co dělají a proč to dělají.
• Pokud je poskytována strava, je rozmanitá a zdravá.
• Pamatuje se na pomoc dítěti při zranění a stesku.
• Nejnápadnější rozdíl je patrně v počtu dětí na jednoho dospělého: Maximálně 12 dětí na jednoho kvalifikovaného učitele.
• Pomocníky učitele – nejméně jednoho na skupinu.
>
• Přítomnost rodičů, s výjimkou zvykání si dítěte na školku, také není běžná. I jejich výše zmíněná účast v řídících orgánech školy je významnější, než jsme zvyklí v našich podmínkách.
• Rozpis návštěv rodičů.
• Domácí mazlíčky anebo něco živého, co roste. Domácí zvířátka nejen zvyšují atraktivnost školy pro děti, ale pomáhají v citovém rozvoji dětí a působí i terapeuticky.
• Dostatek atraktivních volně přístupných knížek, jako zdroje informací ze všech oblastí, včetně matematiky, hudby, vědy, výtvarného umění atd.( Pro děti, které umí a chtějí už v předškolním věku číst, což je většina nadaných, je důležité, aby jim to bylo ve školce dovoleno a aby měly nejen přístup ke knihám, ale i možnost výběru z pestré a jejich zájmům odpovídající nabídky. Potřebují také prostor, kde by si mohly v klidu číst, ale i psát, počítat, apod., případně pracovat na vlastních nebo společných projektech.)

Co rodiče od MŠ očekávají?

Přátelské a podnětné prostředí, kde se dítě bude všestranně rozvíjet pod vedením odborníků. Problémy vznikají tam, kde dochází k nesouladu vývojových potřeb dítěte s pedagogickým působením školky, jak někteří z rodičů uvádějí:

„S jinými dětmi se moc nebavil, ve školce se trápil. Jinak hodné dítě, ale s příliš vlastními názory, které si prosazoval značným řevem a trucovitostí.V mateřské škole měl problémy. Nevyhovovalo mu dělat věci na povel a houfně. Problémy měl i ve školce. Byla jsem několikrát upozorněna, „že je moc vepředu“. Vím, že když se nudí, dokáže být nesnesitelný. V případě, že se zabere do určité činnosti, která jej zaujme, jde však nuda stranou.“

Maminka dvou nadaných dětí nám napsala:

„V zásadě mohu učitelky rozdělit do tří skupin:.

1. Ty, které děti nezajímají..

2. Velmi ambiciózní, které se snaží děti hodně naučit, ale neberou ohled na jejich přání..

3. Oddané dětem, které chtějí uspokojit všechny jejich individuální potřeby, ale někdy nevědí jak.“.

„V mateřské školce s ním byly jen starosti. Paní ředitelka si stále stěžovala, že se nechce zapojovat do dětských her, že nechce s dětmi zpívat, že maluje samé stroje a ne kytičky, domečky a panáčky. Pochopení pro jeho zvláštnosti ale projevila jedna z učitelek, která se dokonce kvůli němu naučila morseovku a potom si spolu psali tajné zprávy. Odpustila mu i to, že si ani v 6 letech neumí zavázat boty, že potřebuje pomoc při oblékání a že po běžném obědě ve školce má stopy po polévce i na zádech.“

"Pro svého syna hledám vhodnou aktivitu, kde by rozvinul své zájmy a znalosti. Je mu 5 1/2 roku, velice ho baví, zeměpis ( např. zná víc vlajek, než já), příroda, vesmír, minerály a medicínské záležitosti. Mezi poznatky umí hledat souvislosti. Má trochu problémy v motorice, hlavně v koordinaci a v soustředění - zejména pokud ho daná věc nezajímá. Chováním se odlišuje od ostatních dětí, navíc je také astmatik s častou nemocností, takže zatím soustavně nenavštěvoval MŠ déle než jeden měsíc. Všimla jsem si, že má problémy v běžné komunikaci s dětmi. Spíše si rozumí s těmi, které jsou asi o dva roky starší, ale zde se projevuje jeho nedostatek, že neumí číst a psát. Navíc ho také ruší hluk, který děti běžně dělají - napomíná je." Čím dál, tím více rodičů u nás hledá mateřskou školu, která by dokázala přátelsky a zajímavě rozvíjet jejich dítě.

Honzík.

První slova se mu povedla v sedmi měsících. Od osmi měsíců projevuje zájem o knížky. Fascinují ho písmenka a čísla. Museli jsme donekonečna číst. V deseti měsících mi vzal prst a snažil se mým prstem jako ukazovátkem ukazovat přesně na jednotlivá písmenka a vyžadoval, abych je četla jednotlivě. Totéž čísla stránek. V osmnácti měsících uměl číst velkou abecedu, ve dvou letech malou abecedu a čísla do sta. Barvy uměl v 19 měsících. Byl schopen rozlišovat a pojmenovat barvy jako tělová, kávová, růžová, fialová, modrošedá, oranžová, hnědočervená apod.

Ve 26 měsících uměl počítat do desíti a složit patnáctidílné puzzle. V encyklopedii byl schopen pojmenovat vlajky všech států světa (pamatoval si pořadí, ve kterém jsou uvedeny). Asi 60 vlajek států poznal bezpečně kdekoli. (Máme pexeso s vlajkami a další jsme přimalovali.) V 27 měsících uměl počítat do sta. Na dovolené u moře začal sám od sebe zdravit hosty anglicky.

Ve třech letech četl krátká slova a o měsíc později již všechno. Naučil se číst sám, poté co zjistil, že ve zpěvníku jsou slova pod notovou osnovou rozdělená pomlčkami a snadněji se vyslovují. Přečetl prostě celý zpěvník a potom začal rovnou číst celé odstavce pohádek. V zoologické zahradě si čte latinská jména živočichů. Nejoblíbenější knihou posledních měsíců je atlas světa. Poté co zjistil, že k vlajkám nepatří jen názvy, ale také státy, které jsou na mapách, se ty mapy naučil. Zná všechny státy světa a až na několik výjimek i jejich hlavní města a jejich polohu na mapě světa. Když něco neví, jde si to sám najít do rejstříku, nebo do jiné knihy. Umí si to, co potřebuje, najít v obsahu a potom vyhledat příslušnou stránku a na ní tu informaci. Zná pořadí písmen v abecedě.

Asi od dvou let rozlišuje pravou a levou ruku, ale nedávno, když jsem měla na levém rukávu trička značku Levis se mne zeptal, jestli mám také na druhé straně napsáno Pravis. V prosinci začal zkoušet psát písmena. Kromě K a R je dnes schopen psát hůlkovým písmem. Také píše na počítači.

Jeho schopnosti se vyvíjejí vždy v určitých blocích, začne se zajímat o určité téma a to mu vydrží několik měsíců, během kterých se jím zabývá denně. Když téma vyčerpá, přestane ho zajímat.  Postupně ale také něco zapomene. Je velmi systematický a důsledný. Například nyní má oblíbenou kazetu s písničkami. Učí se je zpívat, každou si postupně najde ve zpěvníku a zpívá ji současně s kazetou. Vždy důsledně až do konce nahrávky. Na druhou stranu, to co již bezpečně ovládá, má tendenci odbývat.

Jinak si však také normálně hraje s autíčky, staví z kostek apod. Projevuje se dětsky. Má rád pohádky Medvídek Pú, Pohádky o mašinkách, Křemílka a Vochomůrku, Krtka, Ezopovy bajky. Co se týká ostatních povahových vlastností, řekla bych, že není příliš houževnatý při překonávání překážek. Nešlo mu například oblékání. Oblékal se nerad, nebavilo ho to a nešlo mu to, tak se prostě neoblékal. Když jsem ho umluvila, aby to alespoň zkusil, skončilo to vždy po dvou, třech pokusech výbuchem vzteku. Oblékat se jsem ho naučila jedině použitím nejrůznějších lstí, her a soutěží. A když se mu nechtělo, tak trvalo třeba hodinu než vůbec začal. Dnes se již oblékat umí, ale stejně to dělá nerad a v situacích, kdy je třeba si pospíšit, mi nezbývá než ho obléknout. Motivuje ho však konkurence ostatních dětí.

Nerad poslouchá a nerad se podřizuje. Rád se směje a je veselý, všechno, co dělá, dělá s nadšením. Rád komunikuje s dospělými a má rád velkou společnost. Bohužel však zůstává mezi dětmi sám. S vrstevníky si nerozumí a pro ty, se kterými by si rozuměl, je příliš malý. Ve školce se mu proto nelíbilo.

PhDr. Eva Vondráková

Články Nadané dítě 1 – 4 byly původně zpracovány pro portál Informatorium, 2002.